Poněkud rozkolísanou sezonu s velmi dobrým koncem má za sebou tým SK Sigma Olomouc U 16. Šestnáctka nakonec vybojovala mistrovský titul, ale nebylo to lehké. Trenér Michal Coufal se musel vypořádat s odchody opor na podzim i na jaře, k tomu jeho mančaft trápilo dost zdravotních potíží. Ale přes všechny peripetie nakonec své svěřence dovedl k prvnímu místu.

Po podzimu byl tým SK Sigma U 16 na čtvrtém místě. Konečné prvenství je, tako vzhledem k odchodům klíčových hráčů, možná trošku překvapením.
Po podzimu jsme sice byli na čtvrtém místě, ale také tam mnoho nescházelo k tomu, abychom byli také první. Nepovedlo se nám utkání v Hodoníně a pak s Baníkem. Tam jsme měli problémy se sestavou, nastoupili za nás kluci za starších žáků, i když ti hráli fakt dobře. Na podzim jsme v závěru sezony neměli štěstí, ale to pak přišlo na jaře. V posledním kole jsme potřebovali vyhrát doma s Frýdkem. Nevyhráli jsme, ale Ostrava prohrála s Karvinou. Tím pádem jsme se dostali na stejný počet bodů, měli lepší vzájemné zápasy a skončili tak první.

Do jara jste šli s trošku pozměněným týmem.
Na zimní přípravu jsme doplnili tři hráče. Přišli Fencl, Heidenreich a Jaš. Heidenreicha musím vyzdvihnout, hrál fakt výborně. Byl skutečně motorem týmu, z hlediska ofenzivy, defenzivy, aktivity na hřišti, bojovnosti, tím také strhl ostatní hráče. To mužstvo hodně pomohlo v zápasech, kdy nám to tolik nešlo. I když musím říct, že většinou to bylo naopak, tým podával dobré výkony, paradoxně jsme hráli mnohem lépe zápasy venku. V Jihlavě jsme vyhráli 4:0, v Karviné pět, ve Vítkovicích tři. Venku jsme získali více bodů než doma, také jsme na hřištích soupeře méně inkasovali. Doma se nám vůbec nepovedla dvě utkání, se Slováckem a s Opavou, obě jsme prohráli dva čtyři. To nám totálně nevyšlo. Pozitivem je to, že jsme měli druhý nejvyšší počet nastřílených branek a nejméně inkasovaných gólů. A to jsme v podstatě polovinu z nich obdrželi v těch utkáních doma s Opavou a Slováckem.

Za šestnáctku nastupovalo několik mladších hráčů.
Hodně jsme si pomáhali hráči ze starších žáků. Z těch bych hlavně vyzdvihl útočníka Šípa. Toho jsme si brali na těžké zápasy a vždycky nám v nich pomohl. Rychlostí, dravostí a zakončením se prosadil. S Baníkem, v Jihlavě nebo doma s Brnem, tam týmu hodně pomohl. Myslím si, že má velkou budoucnost, hrál proti o dva roky starším klukům. Je to příslib do budoucna a zase důkaz toho, že talenti v Sigmě neustále rostou.

Jak moc bylo těžké vyrovnat se těmi odchody hráčů? Na začátku sezony odešel Hapal, kapitán a nejlepší střelec, do Sparty, pak chvíli před startem jara brankář Markovič do Slavie.
Nebyli to ale jenom oni dva, ještě skončil Zvědělík, to byl docela slušný a zajímavý hráč. Vypořádali jsme se s tím. Po odchodu Hapala přišel do útoku Fencl, který měl některé zápasy výborné, dal hodně rozhodujících gólů. Na post brankáře jsme si pak stáhli Obzinu, který na podzim chytal za HFK. A nezklamal. Samozřejmě když jsme skončili první, tak je to také zásluha brankáře.

Ale jistě to nebyla lehká situace.
To nebyla. Markovič odešel vlastně dva dny před prvním jarním mistrovským utkáním. Chystali jsme se na jaro s ním v bráně, ale museli jsme to rychle vyřešit. A Obzina se s tím pak popral statečně. Neříkám, že byl ve všech zápasech naprosto elitní, ale první místo je první místo, že ano. Takže na tom má brankář svůj podíl, jeho výkon má nějakou váhu.

Tomu, že hráči takhle odejdou v rozehrané sezoně, lze nejspíš jen těžko zabránit, pokud nemají podepsanou profesionální smlouvu.
Je to vždycky na domluvě. Snažíme se s hráči hovořit, vysvětlit jim, že tady mají možnost rozvíjet se dál. Prvním mužstvo Sigmy je vždycky minimálně z osmdesáti procent složeno z odchovanců, plus další hráči hrají první nebo druhou ligu, jsou v reprezentacích. Na posledním kvalifikačním srazu národního týmu byli tři odchovanci Sigmy – Tomášové Kalas, Hořava a Přikryl. A to by pro hráče mělo být motivem pro práci, k tomu, aby neodcházeli pryč. Protože když odejdou za relativně trošku lepšími podmínkami, tak se jim to může vrátit v tom, že jsou zase v klubu, který si kupuje více hotových hráčů, je tam složitější dostat se jako odchovanec do prvního týmu, je to určitě těžší.

Těmi podmínkami jistě nemyslíte tréninkové, protože ty jsou v SK Sigma Olomouc na špičkové úrovně ve všech ohledech, a to už dlouhodobě a tradičně.
Ano, je to tak. Tréninkové podmínky máme v Sigmě na výtečné úrovni. Samozřejmě finanční, ty jsou u pražských klubů nejspíš lepší.

Tým také sužovalo celkem dost zranění.
To už od přípravy, měli jsme neustále zraněné dva až tři stopery. Potom se složení stoperské dvojice ustálilo ve složení Klemsa – Bednár. A myslím si, že to zvládli dobře. Měli jsme problém ještě s křídelními hráči, chyběli nám Šidlík a Repček, kteří jsou rychlí a nebezpeční do ofenzivy, ti byli dost často zranění.

Zmínil jste záložníka Heidenreicha, kdo další podle vás udělal v sezoně největší pokrok?
Bylo to několik hráčů. Myslím si, že například záložník Macháček, který už byl v kádru sedmnáctky, tak za nás také hrával, hlavně ve druhé polovině soutěže, výrazně nám pomohl. S Heidenreichem drželi střed hřiště, tam jsme dominovali ve všech zápasech, když spolu hráli, tím pádem jsme ovládli hru. Velmi dobře hrál Jaš, již jsem mluvil o Fenclovi, který dával důležité branky, nahoru výkonnostně šel během sezony Klemsa, dobrý standard si drželi Bednár a Řezník. Zlepšil se Machala, ale ten by na sobě měl ještě více pracovat, má budoucnost, na útočníka dobrou postavu, je to střelec, progres ve srovnání s podzimem z hlediska rychlosti a většího přehledu na hřišti udělal Malacka.