Na jednu stranu zklamání, na druhou zase naděje z poslední dvacetiminutovky do odvetného utkání. Zhruba takové pocity se mísily po porážce 1:2 s Mladou Boleslaví v trenérovi Sigmy Václavu Jílkovi. Na pozápasové tiskové konferenci mluvil o nespokojenosti s úvodem zápasu, vzepětí po snižující brance i o neuvěřitelně dlouhé sérii neproměněných penalt. Rozloučil se také s odcházejícími Tomášem Zahradníčkem a Pablem Gonzálezem.

Jaké je vaše hodnocení utkání bezprostředně po něm?

Dá se říct, že to bylo zasloužené vítězství Mladé Boleslavi, vzhledem k tomu, že jsme nebyli schopni vstřelit druhou branku, byť jsme k tomu z penalty měli ideální příležitost. Také musíme uznat, že Boleslav ve druhém poločase mohla vstřelit i branku na 3:0, i když to bylo vlastně z jediné vypracované situace. Naše výchozí pozice by pak byla ale určitě o hodně jiná. Takhle je výsledek 1:2 pořád hratelný a je v našich silách, abychom se pokusili o to celkové vítězství.

Proč to nešlo jako v Liberci?

Oproti Liberci nám chyběla větší kvalita i pohyb, a také odvaha ve finální fázi. Hlavně v prvním poločase. Nebyli jsme dobře v pozicích, předržovali jsme míče, takže jsme byli málo nebezpeční. Když už jsme se do nějaké situace dostali, tak jsme to zkazili. Góly jsme dostali po dvou velmi smolných situacích. Na konci prvního poločasu nám chyběl Hubník. Z mého pohledu to byla zbytečná individuální akce místo jednoduchého řešení, navíc se u toho zranil. Pak jsme se nedomluvili na odrazu a ještě jsme z toho inkasovali. Druhá branka soupeře pak byla úplně šťastná. Ale to se stane. Věřil jsem, že budeme schopní v závěru vystupňovat tempo, což se stalo. Ale odměna v podobě vyrovnávací branky bohužel nepřišla.

Najdete i pozitiva?

Největším pozitivem a naším nejlepším hráčem byli pro mě diváci. Během druhého poločasu vytvořili výbornou kulisu. Patří jim poděkování za celou sezonu a za to, že za námi stáli. Viděl jsem tam hodně pozitivních emocí a myslím, že za tu jejich podporu si zasloužili, abychom to minimálně do remízy dotáhli.

Jak to vypadá s Romanem Hubníkem?

Zatím čekáme na vyšetření. Ucítil něco v oblasti kotníku, ale nejsem schopen říct, jestli tam došlo k něčemu závažnějšímu.

Cítil jste, že to po jeho odchodu už nebylo vzadu úplně ono?

Myslím, že Florent Poulolo zvládl zápas velmi dobře, vzhledem k tomu, že nastoupil do zápasu po hodně dlouhé době. Pochválil bych ho. Spíš bych řekl, že jsme se nechali celkově strhnout negativní atmosférou utkání. Bylo tam hodně emocionality. Moc se nehrálo. Bylo to rozkouskované. V některých situacích byl pan rozhodčí možná moc úzkostlivý a rozdával chyby na obě strany. Utkání nebylo moc celistvé.

I ostatní střídající hráči vašemu výkonu pomohli, souhlasíte?

Ano. Hlavně Jáchym Šíp s Pavlem Zifčákem přinesli správnou zdravou agresivitu. Štěpán Langer se vůbec nebál a koneckonců i Patrik Slaměna v závěru tam byl také velmi dobrý. Poté, co jsme přežili tu velkou šanci soupeře a poté po snižující brance už to bylo z naší strany velmi dobré. Ale nestačilo to na vyrovnání.

Jak velkou inspirací je přínos střídajících pro další utkání. A jak do toho promluví i snaha B-týmu o postup?

Asi bychom do toho sáhli v poločase víc, pokud bychom nehráli na dvou frontách. Máme opravdu velkou spoustu zraněných, dokonce celou jedenáctku. Chtěli jsme trochu i pošetřit hráče na nedělní utkání béčka.  Pro mladé hráče je to ale velká inspirace a motivace. Nejen pro ty, kteří byli na lavičce, ale třeba i Filipa Uriču, Filipa Slavíčka, které už jsme si ověřili. Zároveň doufám, že se nám alespoň dva hráči vrátí na poslední zápas. Blízko už je Mojmír Chytil, uvidíme u Víti Beneše.

Nacházíte ještě slova k těm neproměněným penaltám?

Je to asi na výběrové řízení. Možná jsme měli nechat Štěpána Langera, který penalty proměňuje ve třetí lize, ale ten byl zase faulovaný, tam je zase to obecné pravidlo. Chtěli jsme dát důvěru Tondovi. Byl jsem přesvědčený, že to dnes prokopne a prolomíme to. Zatím to jde bohužel s námi dál. Už je to asi unikátní, kolik penaltových situacích jsme v součtu s rozstřelem proti Slovácku nebyli schopní proměnit.

Trenér Hoftych chválil Ondřeje Zmrzlého. Souhlasíte i vy, že od utkání se Spartou šel nahoru?

Ano. Myslím, že mu hodně pomohla ta pauzička. Podobně jako Juraji Chvátalovi. Nechali jsme je odpočinout v rámci určitého restartu. Promluvili jsme s nimi a zabralo to. Kluci jsou nastavení velmi dobře. U Ondry se zvýšila nebezpečnost, zároveň je spolehlivý dozadu. V každém zápase naběhá velké množství kilometrů. Závěr sezony mu vyšel.

Soupeřův kouč také chválil Ladru, že na hrotu udržel hodně míčů. Vám se to naopak tolik nedařilo?

Myslím, že to byla alfa a omega. Kvalita v soubojových situací, co Ladra udržel pod tlakem, to dělá rozdíl. Když my naopak ztratíme během několika minut dva tři míče, tak se nejsme nahoře schopní udržet a vynutit si tlak. Soupeř to naopak dobře dohrával. Marek Matějovský a Ladra pro mě byli nejlepší hráči soupeře.

Matějovský měl často hodně místa, aby se otočil. To asi nebyl váš záměr, že?

Bylo to přesně obráceně. Pokud Marek dostane prostor, tak dokáže velmi dobře manévrovat, podržet míč a do poslední chvíle si počkat na tu správnou chvíli. Byl tam z naší strany přehnaný respekt. Věřím, že se poučíme a za týden to bude z naší stran jiné.

Před utkáním se loučili Pablo González a Tomáš Zahradníček. Jak byste zhodnotil jejich působení v Olomouci?

Pabla jsem zažil jen v tomto soutěžním ročníku. Nechci, aby to pro něj vyznělo zle, ale první situaci, kterou si vybavím, je neproměněná penalta v utkání se Slováckem v poháru. Jinak je to hráč, který se odlišoval od české školy. Měli jsme možnost s ním pracovat denně na tréninku a kvalita prvního doteku je na jiné úrovni. Pokud by byl v optimální formě a nebyl tak často zraněný, tak by atakoval hranici nějakých šest sedmi gólů, jako v minulé sezoně. Bohužel neměl příležitost naplnit potenciál.

A Tomáš Zahradníček?

Pamatuji si ho především z té předchozí éry. Řekl bych, že to je podobná kategorie hráče jako Šimon Falta. Pokud se týmu dařilo a byli jsme nahoře, tak patřili k oporám. Jsou na tom výborně běžecky i technicky. Zahry výborně kopal standardky a i v tomto ročníku zaznamenal dost asistencí. Ale v době, kdy jsme museli začít bojovat, změnit způsob hry a hrát na hraně možností, tak ztráceli půdu pod nohama. Tam byla rezerva, vůči které jsem měl výhrady. Zahry to v závěru docela pochopil a přistoupil k tomu zodpovědně. Kdyby nedošlo k jeho zranění ramene, tak by v závěru sezony měl co nabídnout. Vím, že by chtěl do zahraničí, což dneska není jednoduché. Nezbývá, než oběma popřát hodně štěstí. Přeju jim jen to nejlepší a loučíme se určitě v dobrém.