Jako první španělský hráč v historii olomoucké Sigmy stihl Pablo González 74 zápasů a 13 gólů. Po sezoně, až mu vyprší v Olomouci smlouva, zamíří za novou výzvou. „Byly to pěkné tři roky. Uteklo to hrozně rychle. Především kvůli událostem kolem covidu to byla dost zvláštní doba. Když jsem přišel, tak stadiony ještě byly plné diváků. To bylo fajn. Pak jsme ale hráli v podstatě celý rok bez lidí. Všechno bylo zavřené, což zase bylo těžké. Ale celkově se mi tady opravdu líbilo, vážím si, že mi Sigma dala šanci za ni hrát. Vždycky ji budu sledovat a dál jí fandit,“ řekl.

Jak z vlastního pohledu toto angažmá hodnotíš?

Byl jsem tady rád a celkově si myslím, že můžu být docela spokojený. Moc si vážím, že mi Sigma dala šanci za ni hrát a dál se rozvíjet. Klub má krásný stadion, velmi dobré tréninkové podmínky. Byli tu výborní trenéři i všichni lifé okolo. Já sám jsem se snažil ukázat to nejlepší. Dával jsem do toho všechno, co bylo v mých silách, proto jsem spokojený. I když jsme mohli být úspěšnější. Určitě Sigmě budu dál fandit a budu ji sledovat.

Odcházíš tedy jen v dobrém?

Pochopitelně tu bylo i několik ne tak dobrých chvil. Třeba letos na jaře, když jsem nedal na konci čtvrtfinále MOL Cupu proti Slovácku penaltu. Byli jsme tak blízko postupu a třeba i nějakého velkého úspěchu. To mě hodně mrzí. Podobné to bylo první rok, když jsme vypadli v semifinále s Libercem, nebo loni se Slavií ve čtvrtfinále. Myslím, že několikrát stačilo mít jen trochu štěstí navíc a mohlo to být celé o slušný kus lepší.

Tak to ale ve sportu někdy chodí…

Je to otázka mnoha faktorů. Hlavně v minulé sezoně jsem se třeba po osobní stránce cítil opravdu velmi dobře. Dařilo se mi dávat góly, tři nebo čtyři měsíce jsem si udržoval velmi dobrou formu. Bohužel to právě fanoušci neměli možnost vidět přímo na stadionu. Taky bych si přál, abych odehrál ještě víc zápasů, ale tak už to někdy chodí. Celkově rozhodně převažují pozitivní vzpomínky.

Jakou konkrétní vzpomínku si vybavíš, až budeš na Olomouc vzpomínat?

Po fotbalové stránce? Teď mě napadá jedna, která ale zrovna není moc dobrá. Je to zápas se Spartou, který byl úžasný. Dal jsem gól, hráli jsme skvěle, vedli jsme 2:0, ale pak na konci jsem neproměnil penaltu. To bylo smutné. Ty dvě penalty, to bylo určitě moje mínus (kroutí hlavou). Pamatuji si ale dobře i na svůj debut proti Opavě, který jsem hrál po pár trénincích. Pak v této sezoně zápas s Jabloncem, který jsme vyhráli 4:0. Taky krásný zápas.

A co vzpomínky mimo fotbal?

Poznal jsem spoustu míst tady v okolí. Zamiloval jsem si třeba Čeladnou. Tam jsem byl před časem i se spoluhráči. Našel jsem tady nové přátele. S Nešporem jsem byl v Praze, s Václavem Jemelkou jsme se spřátelili, byl ke mně velmi vstřícný. Všem v Sigmě chci poděkovat.

Už máš jasno v tom, kam povedou tvé další kroky?

Opravdu to ještě sám nevím. Kdybych mohl, věřte, že bych to rád všem řekl. Budu si chtít počkat a důkladně zvážit všechny možnosti. Jsem otevřený různým nabídkám. Myslím, že je celkem jasné, že nejsem ten, kdo by se bál vyrazit někam daleko od domova (směje se). Důležité pro mě budou všechny aspekty. Ať už ambice klubu, nebo aby to bylo dobré místo pro život. Chci se zase něco nového naučit i být spokojený po osobní stránce. To všechno bude hrát roli. Na Olomouc ale nezapomenu.