Poprvé delší pauze způsobené operací ramene se o víkendu v dresu B-týmu představil obránce Juraj Chvátal. Na půdě slovenské Žiliny odehrál poločas a po zápase mohl spokojeně konstatovat, že návratu na ligové trávníky je zase o kousek blíž. „Bylo to fajn. Po kondiční stránce jsem se cítil dobře. Žilina chtěla hrát fotbal, my jsme mohli také kombinovat, bavilo mě to. Zápasy už mi chyběly,“ řekl slovenský krajní bek.

S ramenem jsi neměl problém v kariéře poprvé, že?

Potíže mám s oběma rameny. Nevím, čím to je, co tam je špatně, ale obě mám teď dvakrát operovaná. S tímto jsem měl problémy minulý rok na Maltě, kdy mi vyskočilo, ale pak už drželo. Až po posledním zápase podzimu v Brně jsem na tréninku špatně dopadl a zase bylo venku. Řešili jsme potom s lékaři, jestli to ještě nechat a půjdu na operaci až po sezóně. Nakonec jsme se ale dohodli se specialistou panem Neoralem, že lepší to bude udělat hned, když je dlouhá pauza kvůli mistrovství světa a přece jen od minulé operace bylo třikrát venku, navíc s drobným problémem i u kosti. Teď to vypadá, že jsme se rozhodli dobře, protože pryč jsou čtyři kola z jarní ligy a já už mám odehraný zápas a jsem v plném tréninku, takže podstatnou část soutěže bych měl stihnout.

Pomohlo ti při návratu, že jsi už s rekonvalescenci po zranění ramene absolvoval v minulosti?

Urychlit to asi moc nejde, protože dobu s ortézou je třeba dodržet, s tím se nedá nic dělat. Pak je potřeba ruku rozhýbat a naposilovat s fyzioterapeutem. Na druhou stranu asi nastavení hlavy je také důležité. Je fakt, že když jsem to měl poprvé v mladším věku, tak jsem byl hodně dole a možná i tím jsem si ten návrat trochu oddaloval. Teď jsem měl po zranění v hlavě hned hlavně to, abych šel na co nejdřív na operaci a měl to vyřešené. Věděl jsem taky už do čeho jdu a co mě čeká. Že mě bude operovat nejlepší doktor, který může být, že tady máme fyzioterapeuta, který ví, co dělat. Nastavený jsem byl prostě na ten návrat.

S jednou rukou jsi nakonec absolvoval i dovolenou v Mexiku. Jaké to bylo?

Už před dvěma lety jsme byli po sezóně přes svátky v Thajsku, teď jsme vybrali Mexiko a kvůli cenám se všechno plánuje už v létě dopředu. Tohle jsem samozřejmě nečekal. Když bylo jasné, že jdu na operaci, tak jsem se chtěl na to vykašlat. Kluci z týmu, Denis Ventúra s Matúšem Macíkem mi pak ale říkali, že jsem blázen. Že mám určitě jet, protože je jedno, jestli budu ležet tam v teple na pláži, nebo tady doma v zimě. Nakonec jsem tedy odjel a bylo to super. Pomohlo mi to jak po psychické stránce, tak možná i to teplo ramenu prospělo. Ještě před Vánoci už jsem byl doma a pak jsme s fyzioterapeutem začali rehabilitační procedury.

Netrpěl jsi ani, když spoluhráči odjeli na soustředění, chystali se na start ligy, nebo pak už hráli i první soutěžní zápasy?

Musím říct, že ani ne. Uběhlo to celkem rychle. Když kluci jeli na soustředění do Turecka, tak jsem sice nemohl jet s nimi, ale sám už jsem mohl začít trénovat, běhat a tak dál, tak to bylo celkem ok. Když se takové zranění stane v sezoně, kdy sem pak chodíte s ortézou a vidíte kluky každý den trénovat a běží zápasy, tak je to daleko horší. V tom to bylo snazší.

Tým zatím bez tebe na jaře neprohrál, ale ani nevyhrál. Co říkáš na start se čtyřmi remízami v řadě?

Myslím, že je to škoda. Se Spartou se remíza dá brát, byl to zápas buď anebo, mohlo to dopadnout na obě strany. Slovácko asi taky. Takový klasický zápas s nimi. Všechny nejvíc mrzí ty poslední dva zápasy. S Hradcem jsme určitě měli na to, abychom je porazili. A s Libercem to samé. Měli jsme to dobře rozehrané, otočili jsme výsledek. Je to škoda. O dva body víc jsme mohli mít taky. Ale soupeři okolo nás to mají taky podobné. Důležitý bude další domácí zápas s Pardubicemi, kdy bychom to potřebovali zlomit. Soupeř je sice dole, ale výsledkově jsou na tom bodově na jaře líp než my. Musíme k tomu přistoupit zodpovědně a prostě vyhrát. Jiná cesta není.

Jak sis užil sobotní návrat do zápasu v Žilině?

Těšil jsem se hodně. Pauza byla dlouhá a zápasy už mi dost chyběly. Jsem rád, že je to celé za mnou. S trenérem jsme byli domluvení, že odehraju poločas. Po kondiční stránce jsem se cítil dobře. Taky Žilina byla fotbalové mužstvo, chtěli hrát, takže mě to bavilo. I my jsme kombinovali, mohli jsme hrát s balonem. Bylo to fajn.

Jaký je tvůj nejbližší plán? Půjdeš ještě hrát za B-tým, nebo se blíží návrat na ligové trávníky?

Nejraději bych určitě šel už hrát za áčko, to je jasné. Ale není to tak docela na mě, rozhodnout musí trenéři. Jak jsem říkal, tak v plném tréninku už jsem, nemám žádná omezení, do zápasu jsem naskočil, ale kdy se vrátím třeba na lavičku nebo do zápasu, to určí trenéři.