Proti Slavii odehrál obránce Ondřej Zmrzlý svůj 100. zápas v nejvyšší tuzemské soutěži. Třiadvacetiletý odchovanec Sigmy v rozhovoru pohovořil nejen o jubileu, ale i o tom, jak s kamarádem Jiřím Slámou soupeří o místo na levém kraji olomoucké obrany. 

Co pro tebe znamená 100 odehraných zápasů v lize?

Nebudu lhát. Jsem moc rád, že jsem toho dosáhl. Stovka už je slušné číslo a troufnu si říct, že už to není náhoda, že jsem se do ligy dostal. Dá se říct, že už jsem se prosadil.

Prožíval jsi to nějak speciálně?

To zase ne, i když jsem věděl, že se to blíží. Před zápasem na Slavii jsem si říkal, že když je apríl, tak by se mohlo stát, že se mi to nepovede. Nakonec jsem do zápasu zasáhl a mám tu stovku odškrtnutou.

Když se ohlédneme. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní zápas z té stovky?

Určitě. Vzpomenu si na zápas s Jabloncem, který jsme vyhráli doma 4:0 a já jsem dal tehdy první gól na Andráku. Ještě jsem tam měl navíc jednu gólovou asistenci, to byl asi jeden ze dvou mých nejlepších zápasů.

Který byl ten druhý?

Asi zápas v Liberci, který jsme vyhráli v nadstavbě 2:0.

Předpokládám, že nezapomeneš ani na první gól a první start. Poprvé ses trefil na podzim 2020 ve Zlíně.

Jasně. Na to taky nejde zapomenout. Obrovský zážitek. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se v lize trefil. Nějakých 25 zápasů. Celý život jsem byl zvyklý góly střílet celkem pravidelně, protože jsem hrával záložníka. V lize to mohlo přijít dřív a už jsem na to začínal trochu myslet. Když se to podařilo, tak jsem snad nezažil větší individuální euforii jako tenkrát.

A co první start v červenci 2019?

To si pamatuju samozřejmě taky. V Plzni jsem šel do hry asi na poslední tři minuty. Shodou okolností na levého beka, i když jsem tenkrát hrával spíš ve středu zálohy. Moc jsem toho na hřišti nestihl, asi třikrát jsem se dotkl balonu a dali nám gól na 3:1 (směje se).

Jak ses od prvního startu po ten stý start v lize změnil?

Tak ta největší změna je, že jsem začal hrát na jiném postu. Ze záložníka jsem se stal levým obráncem. Samozřejmě ty posty jsou úplně odlišné. V záloze se hraje víc hlavou, na lajně musí člověk mnohem víc jezdit. Úplně jiné je myšlení, orientace na hřišti, bránění, taktické myšlení. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se s tím sžil. Ze začátku jsem z toho byl dost nervózní, že hraju na postu, který jsem v životě nehrál.

Co ti nakonec pomohlo?

Určitě vnímání trenéra Jílka a nároky na tu pozici. Naučil jsem se úplně nové principy, hodně mě to posunulo. Trenér mi vysvětlil, jaký má se mnou záměr a jaké ve mně vidí předpoklady. Když řekne, že na tom postu mi věří, tak mi to dodá pochopitelně i sebevědomí. Dneska už jsem si jistý. Vzal jsem to nakonec tak, že se můžu uplatnit na více místech. Jen ty góly mi trochu chybí (směje se), ale z levého beka těch šancí tolik není. O to víc si ale užívám, každý gól, který se mi podaří vstřelit.

Když ses po příchodu do ligy přeškolil na levého obránce, tak tě asi nenapadlo, že se jako bek dostaneš až do reprezentace, nebo ano?

To vůbec (směje se). Samozřejmě nějaké zápasy se mi na podzim povedly, na druhou stranu si moc uvědomuju, jaké byly okolnosti té nominace na zápas s Faerskými ostrovy. Ale radost mi to nijak nezkazilo.

Jaký to byl zážitek? Ještě když se hrálo v Olomouci na Andrově stadionu?

Nádherné. Nejlepší ale pro mě bylo, když se to rodina dozvěděla. Já sám jsem to už věděl od rána, ale záměrně jsem to nikomu neříkal, aby se to dozvěděli až z reprezentační tiskovky. Přítelkyně, když přišla domů z práce tak brečela, to samé táta s mámou, kteří mi pak volali. Bylo to emotivní a krásné. Bylo znát, že je to splněný sen. Nejen můj, ale i jejich, že mi to přáli a chtěli mě tam někdy vidět. Já jsem si to pak užil taky. Vím už, jak to na reprezentaci probíhá a moc rád bych to někdy zažil znovu. To už je teď na mě.

Pro tebe osobně je ale jarní realita trochu odlišná. V sestavě před tebou na místě levého obránce dostává přednost Jirka Sláma.

Je to jen ukázka, jakou máme v Sigmě konkurenci a Slámič je kvalitní konkurence. Bral jsem ho tak už na podzim, kdy jsem víc hrál já. Nikdy jsem to ale nebral tak, že bych měl mít jisté místo. Nějaké zápasy se mi nepovedly podle mých představ ani podle představ trenérů. Pak jsem byl nemocný, Slámič dostal šanci a zahrál dobře, takže pak nebyl důvod, aby mě tam trenér místo něj vracel.

Vy se navíc velmi dobře znáte už z mládežnických let, kdy jste hráli spolu a každý na jiném postu. Je to zvláštní?

Určitě je to trochu paradox, že jsme se sešli jako konkurenti na místo levého obránce. Možná by to bylo trochu jiné, když si konkurujete s někým, s kým nemáte zas až tak blízký vztah. Ale já to beru úplně normálně. Přeju mu, že se mu daří, i když bych si samozřejmě taky přál být na hřišti. Naštvaný, že teď nehraju, můžu být tak maximálně sám na sebe, že jsem nepodával tak dobré výkony. Já ale nikdy nebudu dělat nějakou zlou krev, chodit do kabiny naštvaný, nebo někoho pomlouvat, že hraje místo mě. To nemám v povaze a hanba by mě fackovala, kdybych něco takového dělal.

Trenéři už několikrát vymysleli i variantu, že hrajete oba dva. Pro tebe to ale znamenalo další přesun na místo levého stopera.

Záleží to asi na typu zápasu. Ale když jsme tam takhle nastoupili, tak se mi hrálo docela dobře. Nějaké věci tam ještě z toho dorostu zůstaly a víme co jeden od druhého čekat. V Plzni vlastně padl gól z té naší souhry a potom ještě s Mojmou Chytilem. Uvidíme, jestli to bude varianta i do budoucna.

Když se vrátíme ke tvému jubilejnímu zápasu, tak po porážce na Slavii 0:4 asi vzpomínky nebudou nejlepší, že?

V první řadě Slavia je evropský tým. Ukázala proti nám velkou kvalitu. Byly chvíle, kdy nám nepůjčila balon. Když pak jenom běháte pět minut, tak ty síly ubývají. Když se dostanete k míči, tak máte mlhu před očima a pomalu jste rádi za přerušení. Slavia je v tomto extra silný soupeř. Je to o level těžší než v jiných ligových zápasech. K tomu jejich fanoušci. Jakmile dali druhý gól, tak si ještě víc dovolili. Pak už to pro nás bylo neřešitelné.