David Vaněček se po dvou letech v Olomouci loučí s modrým dresem Sigmy. Vinou zranění zdaleka neodehrál tolik, kolik by si představoval. Podstatnou část angažmá mu překazilo zranění kolena ze zápasu s Mladou Boleslaví na podzim 2021. „Rozhodně se nerozcházíme ve zlém, ale na Olomouc budu kvůli těm zdravotním problémům vzpomínat trochu rozporuplně,“ přiznává dvaatřicetiletý útočník, kterému na konci června vyprší smlouva.

„Od první chvíle, co jsem do Olomouce přišel, se mi tu líbilo, to samé i rodině. Bohužel ta fotbalová očekávání se nepodařilo naplnit. Chtěl jsem odehrát co nejvíc zápasů, střílet góly a pomoct atakovat poháry. Bohužel to trvalo jen nějakých šest zápasů, než jsem se zranil. Z toho nejsem nadšený,“ přiznává Vaněček. „Na druhou stranu jsem tu našel spoustu nových kamarádů. Město se mi také moc líbilo, rádi se tam budeme vracet.“

Nejpovedenější chvíle prožil v samém úvodu angažmá. „Nejlepší vzpomínky budu mít na začátek. Chodil jsem sice do hry na dvacet nebo pětadvacet minut, a přesto jsem měl i s pohárem bilanci asi 2+4. I herně jsem se cítil výborně. Bohužel přišlo zranění, ze kterého jsme se vyhrabával hodně dlouho,“ připomněl zranění kolena.

V září 2021 nejdřív v Mladé Boleslavi krátce po svém příchodu na hřiště vstřelil gól, ale nakonec duel kvůli kolenu nedohrál. Co následovalo, tehdy asi nikdo nepředpokládal. Na přelomu března a dubna 2022 se Vaněček pokoušel o první návrat, ale nakonec byl definitivně fit až na jaře tohoto roku.

V A-týmu už ale naskočil jen do devíti zápasů a spíše na pár minut. Častěji se objevoval v dresu béčka, kterému třemi zásahy pomohl k pohodovému udržení ve druhé lize. A potvrdil si, že ještě chce v kariéře pokračovat. „Když jsem ležel doma a koleno neposlouchalo, tak jsem přemýšlel i nad tím, že bych kariéru ukončil a věnoval se jiným věcem. Poté, co jsem během jara dal několik gólů za béčko ve druhé lize, tak jsem si ověřil, že to ještě pořád jde. Že jsem schopný ještě několik let na nejvyšší úrovni hrát,“ říká Vaněček.

V Olomouci se ale nakonec na smlouvě nedohodl. Odchází ale v dobrém. „S čistým svědomím můžu říct, že jednání byla naprosto férová a říkal jsem to od prvního momentu, co jsem do Olomouce přišel, že nikdo se mnou v českém fotbale nejednal tak na rovinu jako pan Minář. Když se mu něco nelíbilo, nebo líbilo, tak to dokázal říct a za to jsem mu vděčný. I po roce, kdy jsem byl zraněný mi nabídl velmi slušné podmínky,“ řekl Vaněček.

„Já jsem to nepřijal spíš proto, že jsem potřeboval sám změnit prostředí. Dá se říct, že tady jsem se tak brzy zranil, že jsem tady v podstatě celou dobu jen rehabilitoval a vracel se. Také jsem necítil až takovou důvěru od trenérů. I když už jsem pak byl zdravý, tak jsem nedostával tolik prostoru. Dostat se na hřiště pro mě bylo hodně těžké,“ prozradil. „To ale neznamená, že bych měl s trenéry nějaký problém. Jejich metody a přípravy jsou na špičkové úrovni a fotbalu rozumí. Prošel jsem dost týmů a patří v Česku na top level. Potřebuji jít někam, kde budu mít čistou hlavu a dostanu možnost začít znovu,“ vysvětluje útočník.

Mezi mladší hráče v B- týmu neměl problém zapadnout. „Já se cítím na osmnáct, takže to bylo v pohodě. Většinou jsem si to hodně užíval a šel jsem za ně hrát rád,“ usmívá se.

„V béčku i v áčku je tady naprosto super parta. Sednul jsem si se všema klukama. Bylo to možná poprvé v kariéře, kdy jsem si opravdu se všemi kluky perfektně rozuměl. Často to bývaly nejrůznější skupinky, tady to bylo úplně jiné a i proto se mi neodchází úplně snadno,“ přiznává Vaněček.

O budoucnost týmu Sigmy nemá strach. „Klukům přeju do dalších sezon jen to nejlepší. Myslím si, že je tady velmi vysoká kvalita a v příštích sezonách určitě můžou zabojovat o poháry, protože takto kvalitní mančaft jsem zažil málokde, jestli vůbec,“ uzavřel svou olomouckou kapitolu David Vaněček.