Po téměř třech letech se Lukáš Juliš vrátil zpět na Hanou. Za Sigmu odehrál poslední ligový zápas 28. června 2020 a v utkání proti Karviné vstřelil dva góly. Celkem během svého půlročního hostování v Olomouci vstřelil ve dvanácti utkáních osm branek. „Na Olomouc mám dobré vzpomínky. Když jsem tu byl na hostování, extrémně se mi dařilo,“ vzpomíná útočník, který se do Česka vrací po půlroce stráveném na Ibize. „Od doby, kdy jsem z Olomouce odešel, jsem v hlavě měl, že bych se vrátil, protože se mi tady s rodinou opravdu líbilo,“ řekl Juliš, který na Hané podepsal smlouvu na dva roky.

Co se ti vybavilo po návratu do Olomouce?

Vzpomínky. Dařilo se mi tady. Roli hrály i rodinné okolnosti. Ve Španělsku se mi tolik nedařilo, bylo to náročnější období. Na Ibize to nebylo podle mých představ. Těším se na kluky, trenéra i fotbal.

Změnil se hodně kádr Sigmy za tři roky?

Je tu hodně hráčů jiných. Tehdy jsem tu hrál s Davidem Houskou nebo Martinem Hálou. Hodně se to obměnilo. Zůstali ale třeba Víťa Beneš nebo Radim Breite. Všichni se ale nějak známe, protože jsme proti sobě nastupovali v lize. Věřím, že to bude fajn.

Kdy ses znovu dostal do kontaktu se Sigmou?

Už na konci minulé sezony. Věděl jsem, že na Ibize budu končit, protože dlouho bylo jasné, že sestoupíme ze 2. ligy. Takže v kontaktu jsme byli poměrně dlouho a já to měl v hlavě. Nějaké další možnosti jsem sice měl, ale srdce mě táhlo sem.

S jakým číslem budeš nastupovat?

Vrátím se k číslu 39. Kuba Pokorný mi ho přenechal. Poděkoval jsem mu a věřím, že zde s tímto číslem budu znovu úspěšný.

Ibiza zní jako exotická destinace. Jaké bylo působení na ostrově?

Působení na Ibize nebylo o tom, že bych si jel na ostrov zapařit. Nejsem takový typ (směje se). Bylo to ale náročnější, než jsem čekal. Myslel jsem, že to na Ibize bude více fotbalovější, ale hráli jsme o záchranu. Proto jsme hráli hodně jednoduše a víc než fotbal to byl boj. Záchrana se nám nepodařila. Bohužel jsme to nedocvakli. Byly tam asi dva tři zápasy, které jsme měli vyhrát, ale nevyhráli jsme. Je to zkušenost, na kterou nezapomenu. Ale jsem rád, že jsem zpět v Česku.

Jaké jsi tam měl zázemí?

To všechno bylo v pořádku. V jednu jsem byl doma s rodinou a užívali jsme si moře. Rodina byla na Ibize moc spokojená. Akorát jsme tam neměli přátele. Děti jsme ani nedávali do školky. Nechtěli jsme je zatěžovat.

V Olomouci byl velký tlak na angažování útočníka po odchodu Mojmíra Chytila.

Od doby, kdy jsem z Olomouce odešel, jsem v hlavě měl, že bych se vrátil, protože se mi tady s rodinou opravdu líbilo. Město i klub. Nyní zde je trenér Jílek, s nímž jsem byl i ve Spartě. Takže se tak hezky sešlo. Jsem navíc typ člověka, který nemá moc rád velké změny. Doufám, že aklimatizace pro mě bude proto jednodušší, protože hodně věcí tu znám. Navíc umím jazyk (smích).

Do Olomouce máš přinést hlavně góly.

Byl jsem deset let ve Spartě a tam se od vás čekají jen góly. Na Ibize mi to tolik nesedělo, protože to byl tým, který prakticky nedostával soupeře pod tlak. Góly se ode mě chtějí od patnácti let, kdy jsem přestoupil do Sparty. Věřím, že je dávat umím. Doufám, že se mi povede začátek a bude to fajn. Hlavně se mi musí podařit příprava a musím zůstat zdravý. Věřím si na to. Nechci říkat, že tady dám dvacet gólů za sezonu, nebo že to bude stejné, jako posledně v Olomouci, kdy se mi extrémně dařilo. Snad z každé střely jsem dal gól. Věřím, že si získám tým, kluci mi to budou připravovat a pak bude střílení gólů jednodušší.

Jak jsi na tom zdravotně?

Musím říct, že rok držím. Když do Sparty přišel trenér Priske, tak příprava byla velmi dobrá a náročná. Moc jsem toho ale neodehrál. Bylo by to samozřejmě jiné, kdybych hrál třeba třicet zápasů v kuse. Pomohlo mi snad i trochu teplo na Ibize. Snažím se dělat nějaké věci, abych vydržel zdravý. Jsem snad dost zkušený na to, abych se nezranil.

Jak jsi prožíval tažení Sparty za titulem?

Fandil jsem. Někdy to bylo hodně nervózní, ale Láďa Krejčí penalty proměňoval hodně zkušeně. Já vím, co to je kopat penaltu a nedat. Jsem rád, že to dopadlo. Sparta titul potřebovala.

Je Sparta pro tebe uzavřenou kapitolou?

Teď se neozvali, takže asi ano. Už jsem tam byl dlouho. Chtěl jsem změnu. Tak jsem šel. Nemám ale Spartě nic za zlé. Nikdy se nemá říkat nikdy, ve Spartě mám spoustu kamarádů a klubu přeji jen to nejlepší. A když jí dám gól, tak ho asi nebudu slavit.

Byla to pro tebe zvláštní sezona? Máš titul se Spartou a zároveň jsi podepsán pod sestup ze 2. španělské ligy.

Ani jedno si úplně nepřipisuji. Mám se Spartou již druhý titul, ani jeden ale nebyl takový, že bych z něj vyloženě juchal. V minulé sezoně jsem hrál několik zápasů poté, co Honza Kuchta dostal červenou kartu a Sparta zrovna začala hrát na dva útočníky. Sezona to byla zajímavá. Byly to cenné zkušenosti do života. Konec ve Spartě jsem i obrečel, protože se vše událo rychle. Byl jsem plavat s dcerou a za tři hodiny jsem už letěl. Teprve před měsícem jsem se vzpamatoval z toho, že jsem na Ibize a už jsem zase zpět v Česku.

Na Ibize jsi měl hvězdného spoluhráče Nolita.

On moc nehrál. Takže jsme spolu seděli na lavičce. Měl skvělé momenty, ale už má nějaký věk. Byl i zraněný. Španělé jsou ale celkově fajn lidé. Jsou hodní. Nic proti mně neměli. Moc jsme se nebavili, protože oni jedou jen ve španělštině. Nějakým slovům jsem poté již rozuměl, ale na dlouhé debaty to nebylo. Nebylo to tam špatné, ale naše fotbalová situace nebyla dobrá. Když jsem přišel, měli jsme desetibodovou ztrátu. Po týdnu jsem na deset dnů onemocněl. To mi také moc nepomohlo. Čtyři kola před koncem jsme sestoupili. Jsem rád, že jsem alespoň odehrál jeden měsíc a dal gól. Zjistil jsem, že na to mám. Pokud jde o zápasy, skoro v každém jsme byli horší. V lize jsme prostě byli nejslabší. Týmy jako Levante a Alavés byly o hodně dál.