Premiérový zápas za A-tým Sigmy odehrál proti Dolnému Kubínu devatenáctiletý Mikeš Cahel. Další z odchovanců klubové akademie a vnuk legendárního Jana Chladila navíc odehrál jako jediný celé utkání. „Posun do áčka byl pro mě překvapením, je jasné, že bych tam rád zůstal, ale počítám s tím, že se teď spíš vrátím do béčka,“ usmál se člen juniorských reprezentačních výběrů.

Jak si užíváš první minuty v áčku Sigmy?

Bylo to všechno hodně rychlé. Ještě v úterý to bylo postavené tak, že začnu s béčkem, kam bych se měl taky vrátit zpátky. Trenér Janotka mi ale v úterý volal, že půjdu s áčkem. Byl jsem rád, ikdyž to bylo náročné, protože byl čtyřdenní kondiční blok. Peru se s tím, ale nějak jsem to zvládl.

S tvrdými chlapskými souboji jsi po posunu z dorostu neměl žádné problémy.

Mám na to postavu. Bylo by trapné, kdybych souboj nebyl schopný ustát (směje se).

Na devatenáctiletého mladíka máš skutečně netypickou postavu.

Táta byl hokejista. Od mala jsem na svalech pracoval a roste to. Poslední tři roky už jsem ale na 86 kilogramech.

Co ne zcela obvyklý post levého obránce. Jak ses s ním srovnal?

Trenér Janotka mě tam dával už v posledních pěti kolech za devatenáctku. Ještě se s tím sžívám, ale docela mi to sedí.

Je to zábavnější než v záloze, kde jsi v dorostu nastupoval především?

Je tam víc sprintových náběhů a je to více v rychlosti než na středu. Na druhou stranu tam mám asi více balonů než na šestce. Asi mi to sedí víc, nebo mám z toho dobrý pocit.

Co na posun do áčka říkal tvůj děda, sigmácká legenda Jan Chladil?

Děda mě sleduje a podporuje stejně jako celá rodina. Dnes se byl na mě podívat. Snad je spokojený.

Dával ti nějaké rady?

Je rád, že jsem v áčku, ale nic mi neradil.

Věříš, že bys v áčku mohl zůstat delší čas?

Samozřejmě bych byl hrozně rád. Je to jen na mě a samozřejmě pak i na trenérech. Zatím jsme se o tom s panem Jílkem nebavili. Počítám s tím, že se zase vrátím od pondělí k béčku.