Trenér Tomáš Janotka po utkání s Duklou Praha litoval, že jeho svěřenci nedokázali dobrý výkon proměnit v bodový zisk. „Nemáme se za co stydět. Výkon jsme předvedli dobrý. Bylo to podobné, jako minulý víkend s Líšní,“ uvedl.

Jak se vám hodnotí zápas proti Dukle Praha?

Bylo to podobné, jako minulý týden s Líšní. Myslím, že se nemáme za co stydět. Předvedli jsme dobrý výkon. Určitě nebylo poznat, že hraje druhý tým s třináctým. Poté, co jsme se po nějakých deseti minutách otřepali, i po velké šanci Dukly z úvodu utkání, tak si myslím, že jakmile jsme dostali balón na zem a začali kombinovat, tak jsme dokázali soupeře přehrát a místy být nebezpečnější.

Rozhodl takový gól. Troufnu si říct, že kdybychom ho nedostali, tak jsme byli schopni i vyhrát. U kluků jsem viděl velké odhodlání. Jeli na doraz. Je strašná škoda, že jsme nedokázali dát gól, který by mohl být tím faktorem, kdy jsme mohli Duklu porazit, nebo alespoň srovnat.

Kluci za vyrovnáním šli. Měli jsme dvě hlavičky v dobrých příležitostech na to, abychom vyrovnali. Klukům nemám co vyčíst, ale mrzí nás to. Výkon se opět nepotkal s výsledkem.

Řekl jste, že jste dostali „takový gól.“ Jak jste to myslel?

Jestli dostaneme gól od praporku, tak je asi jasné, čí to je chyba. Tohle gólman musí zvládnout. V tento moment se asi nemáme o čem bavit.

Je to smůla, nebo shoda náhod, že teď dělají chyby gólmani v áčku i béčku?

To nevím. Těžko říct. Gólmani jsou od toho, aby nějakým způsobem tým podrželi. Nejen v situacích, které by měli zvládat, ale aby tam bylo i něco navíc. Oni mají smůlu v tom, že jsou na hřišti poslední. To je každá chyba vždy vidět. Pokud se před gólmanem udělají dvě tři drobné chybičky, tak to tolik nebolí. Ale u gólmana je to tak výrazné a evidentní, že mají těžkou roli. Kdo tohle zvládá, tak si tu bránu vezme pro sebe a chytá celou sezónu.

Áčko i béčko má hodně absencí. Dnes jste moc neměl kam sáhnout. Bylo to znát?

Nemyslím si. Áčko nechci moc hodnotit. Ti byli omezeni průběhem utkání a zraněním hráčů. To jsou věci, které se nedají předvídat a nabourávají nějaký scénář, který trenér má. Na tohle musí reagovat pružně. My jsme měli hráče konkurenceschopné. Myslím, že když tam zařadíme na posledních dvacet minut Proniuka a Uriču, tedy hráče ročníku 2005, tak je to skvělé v rámci DNA našeho klubu. V momentu, kdy se někdo zraní, tak je to příležitost pro ostatní. Musíme se s tím poprat celkově v rámci klubu. Když vypadne osa týmu, jako to potkalo áčko na Bohemce, tak je to znát. Říká se, že každý je nahraditelný, ale ono to tak úplně neplatí.

Nebyl Fiala zbytečně zatažený? Neměl by hrát více na hrotu?

Až v posledních dvaceti minutách jsme Fidžimu chtěli dát větší volnost do mezihry. Proto jsme nasadili Proniuka na hrot. Myslím si, že Fidži odvedl obrovské penzum práce. Hledal si místo, ať už náběhy v rámci zápasu, nebo mezi řadami. Patřil mezi naše nejlepší hráče na hřišti.

Druhý zápas v řadě jste nedali gól, to se těžko vyhrává. Co tomu tentokrát chybělo?

Zrovna třeba Fidžimu by branka hodně pomohla, aby ho to nakoplo k lepším výkonům a měl čísla. Nějaká zkušenost a kvalita v dohrání nám v posledních dvou utkáních chyběla. V předchozích zápasech, ať už s Příbramí nebo v Kroměříži, jsme si dokázali pomoct ze standardek. A tým to nakoplo. Je jasné, že kluci ještě nemají zkušenosti. Je to o ideální volbě řešení. Někdy je třeba reagovat rychle, jindy je třeba zachovat chladnou hlavu. Ale kluci si tímhle musejí projít. Je jasné, že střelecký apetit potřebujeme mít výrazně větší.