Béčko Sigmy vyhrálo v posledním zápase sezóny 2:1 doma nad Varnsdorfem, a i když nakonec skončilo „jen“ druhé za Duklou, mohlo se radovat z fantastické sezóny. Jedním z lídrů týmu byl záložník Jiří Spáčil. „Je to neskutečná euforie, celý půlrok byla neskutečná jízda. Makali jsme na sto procent každý trénink, a vše to byl výsledek toho, jakou tady máme skvělou bandu výborných kluků, a neskutečně jsme si to užili. Byl to obrázek toho, jak jsme pracovali,“ zhodnotil výjimečný půlrok Spáčil.

Jak jsi viděl zápas s Varnsdorfem?Bylo tam hodně šancí, dlouho se vám ale nedařilo obranu hostí překonat…

„Ano, byl to těžký zápas. Hlavně první poločas vůbec nevyšel podle našich představ. Výkon nebyl optimální, takovou hru jsme nechtěli předvádět. Ale opět se ukázalo, jaký máme tým, že jsme se z toho dokázali oklepat. Ve druhé půli jsme měli spoustu šancí, které jsme bohužel nevyužili, ale už jsme všichni vnitřně cítili, že to dokážeme otočit, a taky se nám to naštěstí povedlo.“

Na jaře jsi byl jedním z lídrů B-týmu. Jak jsi byl spokojen ze svého osobního pohledu?
„Jsem za to jen rád. Většinou jsem byl v této části sezóny zraněný, tak jsem rád, že jsem jaro odehrál v dobré formě a odehrál toho hodně. Že se mi povedlo naskočit i do ligy, tak to bylo taky velké plus.“

A co říci k té sérii 10 výher, druhému místu a skvělé jarní jízdě?
„Jak říká pan trenér Janotka: „dostali jsme to úplně do nesmyslů“. Je to neskutečná euforie, celý půlrok byla neskutečná jízda. Makali jsme na sto procent každý trénink, a vše to byl výsledek toho, jakou tady máme skvělou bandu výborných kluků, a neskutečně jsme si to užili. Byl to obrázek toho, jak jsme pracovali.“

Čím to, že si to na jaře oproti podzimu tak sedlo?
„Myslím si, že i na podzim jsme předváděli kvalitní výkony, kromě toho začátku, který se nám nepovedl. Ale jinak jsme předváděli kvalitní výkony, jen nám chybělo párkrát štěstí trochu, a nyní jsme ho měli. Pak nám hodně pomohlo soustředění v Turecku, kde jsme se stmelili jako tým. Tam se to zlomilo, šli jsme tomu naproti a vrátilo se nám to.“

Jak do té mozaiky zapadli zahraniční hráči?
„Myslím, že velmi dobře. Hlavně bylo super, že makali v trénincích, nehráli na sebe, pracovali pro tým. A tak to musí být, že to je hlavně o týmu.“

Je ti pětadvacet, kam míříš ve fotbalových cílech dál?
„Určitě se chci dále v kariéře i výkonnostně posouvat. Cítím na sobě, že bych chtěl ligu hrát, hodně jsem tomu obětoval. Budu makat dál a věřit, že další šance přijde.“

Věříš, že byste s tímto mančaftem mohli být novou vlnou Sigmy v horizontu pár let?
„Samozřejmě bychom si to všichni strašně moc přáli, ale my musíme hlavně makat, čekat na šanci a až přijde, ukázat, co v nás je. Co bude příští sezónu zatím nevíme. My musíme hlavně makat.“

A co říci k Michalu Vepřekovi. Neskutečná zkušenost, ale asi to neměl v kabině jednoduché, když mohl být některým klukům pomalu tátou…
„Párkrát to za ten věk určitě schytal a asi to ještě uslyší (smích), ale jeho kariéra byla skvělá, jediný, kdo si zvedl pohár, rozhodl to finále. Neskutečná kariéra, co má za sebou, klobouk dolů i za to, jak se postavil k tomu, že bude hrát za rezervu. Ty dva roky se o nás neskutečně staral, strašně bych mu ta to rád poděkoval za sebe i celý tým. Musíme se s ním rozloučit, pořádně to oslavit a popřát mu vše nejlepší do další etapy života.“