Béčko Sigmy Olomouc zvládlo i poslední zápas sezóny vítězně a natáhlo tak šňůru vítězných zápasů v řadě na 10. Ve druhé lize skončilo nakonec druhé za Duklou Praha, jde o fantastický úspěch. I díky němu se mohla také v pozitivní atmosféře loučit legenda Sigmy Olomouc Michal Vepřek. Hráč, který v roce 2012 zajistil triumf Sigmy v Českém poháru proti Spartě, odehrál za Sigmu 247 zápasů v nejvyšší soutěži. Poslední dva roky byl kapitánem B-týmu, a i on mu výrazně pomohl k jeho letošnímu fantastickému výsledku a zakončil tak profesionální kariéru krásným půlrokem. Kapitán béčka pochválil svoje mladé spoluhráče za skvělý progres. „Kluci udělali obrovský posun, jsem na ně hrdý. Tým je neskutečný, byla to radost s nimi být. Jsem hrozně rád, jak se posunuli a čeho jsme dosáhli.“

Jaké jsi měl pocity při střídání a po závěrečném hvizdu, kdy diváci skandovali tvé jméno?

„Zkoušel jsem to nějak držet ty emoce, ale nebylo to jednoduché. Zápasů bylo hodně, a při tom skandování, a když jsem viděl ten dres, co mi vyrobili, tak to bylo opravdu těžké, udržet to v sobě. Moc si toho vážím, že mi lidi přišli poděkovat.“

Byl to poslední zápas za Sigmu. Znamená to, že uvažuješ o tom, že byste ještě někde pokračoval?
„Tak to nyní vůbec netuším, to je strašně brzo. Dneškem to tak nějak skončilo v profesionálním fotbalu, a co bude dál, to se teprve uvidí.“

Máš nějakou trenérskou nabídku v Sigmě?
„Teprve se budeme s panem Minářem bavit, takže uvidíme, jak to bude.“

Jak bys zhodnotil letošní sezónu B-týmu, jehož jsi byl kapitánem?
„Začali jsme špatně. Snažili jsme se hrát líbivý fotbal, ale po šesti či sedmi kolech jsme měli jen dva body. Ale pak jsme se semkli, hodně nám pomohlo soustředění v Turecku, kde jsme odehráli velmi těžká utkání, která bychom tady v domácích podmínkách těžko sehnali, a ještě více nás to stmelilo. To nám hodně pomohlo. Šlo to vidět pak v jarní části sezóny. Kluci udělali obrovský progres, jsem na ně hrdý.Tým je neskutečný, byla to radost s nimi být. Jsem hrozně rád, jak se posunuli a čeho jsme dosáhli.“

Někteří by mohli být už téměř tví synové…byl tam od nich respekt nebo spíše dobírání?
„Ano, to se probíralo párkrát (smích), ale srandičky byly a jsou, ale jakmile to bylo potřeba, tak pochopili, že když se něco řeklo, je třeba to dělat a drželi se v nějakých mezích.“

Když by ses zpětně ohlédl, jak probíhala ta tvá kariéra?
„Začal jsem v béčku, nakouknul jsem i do áčka Sigmy, pak jsem šel v roce 2007 na dva roky na hostování do Jihlavy, a to mi dalo hrozně moc. Pomůže ta změna klubu, nové prostředí. Musel jsem se o sebe starat sám, musel jsem přeskočit ty kmenové, domácí hráče, to byla velká škola. To mi hodně pomohlo.“

A co těch 350 zápasů za áčko a béčko Sigmy v první i druhé lize? Jak to hodnotíš?
„Je to úžasné číslo. Nikdy by mě to v životě nenapadlo, že k takovému číslu dojdu. Nejsem nějak na statistiky, že bych je sledoval, ani přesně nevím, kolik je těch zápasů přesně. Asi mi to zatím nedochází, ale dnešek vyšel úžasně a jsme rád, že jsme zápas otočili a oslavy mohou být větší.“

A jak vzpomínáš na ten finálový gól v Českém poháru proti Spartě?
„Já na to upřímně moc nevzpomínám (smích), spíše mi to připomíná okolí. Někteří kluci nyní v týmu mohli mít v té době třeba šest nebo sedm roků, tak to je docela vtipné. Asi jim ten gól dnes pustím, aby se podívali (smích).“

Bylo někdy na spadnutí, že bys ze Sigmy odešel?
„Jednou tam bylo období, kdy se rýsovalo Německo. Ale dopadlo to asi tak, jak mělo.“