V sobotu skončila sezóna FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Náš B-tým jaro proměnil v pohádku, kterou zažívali hráči, realizační tým, ale i fanoušci. Krok za krokem se Hanáci zlepšovali a stoupali tabulkou, až nakonec, po desetizápasové sérii výher, vyšplhali na historické druhé místo. „Je to především zásluha hráčů samotných, protože dokázali přenést na hřiště to, co jsme po nich chtěli,“ chválil své svěřence trenér Tomáš Janotka. „Asi nikdo v této republice nečekal, že můžeme vyšplhat na druhé místo,“ dodal.

Trenére, máte za sebou veleúspěšnou sezónu. Jaké jsou vaše pocity pár dnů po jejím konci?

„Jsem unavený, ale šťastný. Sezóna byla famózní a luxusní, jsme z ní nadšení. Všechny nás to ale stálo hodně energie a sil. Úspěch ale člověka postupně dobíjí, stejně tak výkony a výsledky. Z tohoto pohledu si to maximálně užíváme.“

V minulém ročníku jste starší dorost Sigmy dovedl k bronzové příčce, s B-týmem jste letos byl ještě o stupínek výš. V čem byly tyto dvě sezóny rozdílné z vašeho pohledu?

„Úroveň profesionální soutěže, byť druholigové, je úplně jinde. Z pohledu tlaku i kvality soupeřů. Je to mužský fotbal, soutěž je výrazně více sledovaná. Myslím si, že se to nedá jednoduše porovnávat. Je to zcela o něčem jiném. “

B-tým je předstupeň pro áčko. Jak z vašeho pohledu fungovala spolupráce s A-týmem?

„Spolupráci s A-týmem si nemohu vynachválit. V závěru sezóny s Jirkou Saňákem a jeho realizačním týmem byla příkladná. Dokázali jsme si vždy vyhovět a vyjít si vstříc. Oběma směry. Kluci z béčka pomohli okysličit a doplnit áčko, naopak my, když jsme potřebovali a nebyli v ideálním počtu, jsme byli doplněni o hráče áčka. Ukázalo se, že oba týmy dokázaly dobře spolupracovat tak, aby to bylo ku prospěchu věci. To je vždy zásadní. I s ohledem na konkrétní hráče, pro které to také musí být přínosné.“

Po podzimu jste řekl, že byste na jaře rádi hráli o co nejlepší umístění. Asi jste nečekal, že byste obsadili druhou příčku. Prozradíte, na jaké umístění jste vnitřně myslel?

„To nečekal asi nikdo v celé České republice, že bychom skončili druzí. Dobrými výsledky v závěru podzimu jsme si vybudovali slušnou výchozí pozici pro jaro. Naším cílem bylo, abychom ji minimálně udrželi, protože byla taková, že bychom hráli druhou ligu i v příští sezóně. To byl náš cíl. Záchrana byl úkol číslo 1. To, že jsme to nakonec vytáhli až na druhé místo, je něco neskutečného. Šlo to pomalu, krůček po krůčku, zápas od zápasu.“

Říká se, že člověk má být skromný. Když ale vidíte tu fantastickou jarní bilanci třinácti výher z patnácti zápasů druhé poloviny sezóny, nemrzí vás, že jste těch vítězství nakonec nevybojovali patnáct?

„To je fotbal (smích). Někde získáte, někde ztratíte. Pro nás na jaře platí, že jsme jednoznačně více získali, než abychom ztráceli. Tato bilance je neuvěřitelná. Byla by neuvěřitelná v jakékoliv soutěži. Vyzdvihnout bych chtěl i naše skóre, kdy jsme třicet gólů vstřelili a obdrželi jich pouze deset. A speciálně vyzdvihnout bych chtěl těch deset obdržených. Za čtrnáct jarních zápasů je to skvělá bilance. Jednou z priorit naší zimní přípravy bylo, abychom zpevnili defenzivu a organizaci hry. To se nám povedlo, svědčí o tom i počet čistých kont. Byl to základní stavební kámen našeho úspěchu. Klukům jsem říkal, že máme dostatečnou kvalitu na to, abychom se v každém utkání prosadili, ale že vždy se musíme odrazit od poctivého, bojovného a dobře organizovaného výkonu.“

Bylo soustředění v Turecku klíčem k úspěšnému jaru?

„Řekl bych, že to byl jeden z důležitých faktorů. Náš záměr byl jasný. Zimní období trvalo dva měsíce, což byla dlouhá doba. Chtěli jsme ho proto rozbít a změnit prostředí. Vedení si zaslouží velké poděkování za to, že nám to umožnilo, protože není obvyklé, že by týmy z druhé ligy jezdily na soustředění do zahraničí v zimě. Za to jsme moc vděční. Ukázalo se, že to svůj záměr splnilo. Nebylo to tak, že bychom si vymýšleli nějaký nesmysl, moc dobře jsme věděli, proč to chceme. Je dobře, že se nám to tak vrátilo. Celému klubu.“

Opět jsme potvrdili pozici nejsilnějšího B-týmu v zemi. Co to vypovídá o naší mládežnické akademii?

„Vypůjčím si slova, která řekl Vojta Smolák. My jsme osmnáctý nejlepší tým v této republice! (směje se). To je doplněk k tomu, co jsem si zase vzal od Jáchyma Šípa, a sice, že jsme nejlepší béčko v republice. Oboje ale beru s obrovskou pokorou, protože vlčáků je hodně. Tuto sezónu bylo ve druhé lize kromě nás pouze béčko Sparty. Od té příští ale přibude i B-tým Baníku, možná i Slavie. Musíme si tohoto vážit, neusnout na vavřínech a pokračovat v tvrdé práci. A je jedno, jestli jde o áčko, béčko nebo devatenáctku. Pořád musíme pracovat na tom, abychom byli úspěšní. Jsem za toto vděčný. Práce s odchovanci je DNA Sigmy Olomouc, tak by to mělo vždy být a zůstat, i přes to, že fotbalový trh je specifický v tom, že přichází hráči ze zahraničí, třeba z Afriky. Když se dokáže najít zdravý mix, může to hráče vzájemně posouvat.“

Jedním z úkolů B-týmu je rozvoj hráčů směrem k áčku. Jak jste spokojen s tím, jak se vám tento cíl dařilo v průběhu sezóny plnit?

„Myslím, že se to podařilo. Už po podzimu. Nechci na nikoho zapomenout, ale Honza Fiala, Štěpa Langer a Moses Amasi se připojili na závěr k áčku, zahájili s ním i zimní přípravu. I na jaře jsme mohli s čistým svědomím dát k dispozici hráče od nás pro A-tým tak, aby kluci byli schopni jim pomoct. To platí o Filipovi Uričovi, Pavlovi Zifčákovi, či Jáchymovi Šípovi a Jirkovi Spáčilovi. Byla to jasně daná strategie pro obě mužstva, nebylo proto výjimečné a překvapivé, že někdo zahájil sezónu a trénoval v jejím průběhu s námi, aby se následně připojil k áčku.“

Zejména během jarní části sezóny se přesouvalo od B-týmu k áčku více hráčů. Bylo těžké se s tímto vyrovnávat? Šlo o klíčové hráče béčka.

„Bylo to složité, protože se to týkalo zejména zkušenějších borců. Ať už to byl Jirka Spáčil, Štěpán Langer, Jáchym Šíp nebo Filip Uriča. Nebo třeba Fanda Matys, který byl s námi ještě v Turecku na soustředění. To jsou hráči, kteří už mají v mužském fotbale něco za sebou. Obrovský kredit si zaslouží kluci, kteří chytli svoji šanci za pačesy. Tohle platí pro Adama Dohnálka, Mikeše Cahela, Honzu Koutného, Matěje Mikulenku… Je skvělé, že jsme mohli klíčové hráče, kteří se přesunuli pro část jara k áčku, nahradit těmito mladými kluky, kteří ještě v loňské sezóně hráli za dorost. Dokázali se prezentovat skvělými výkony. Nebylo to jednoduché. Zejména v úvodu jara jsme hodně točili obránce, sestava doznala často až pěti změn. Měli jsme to založeno na jasné a pevné organizaci hry, abychom mohli hráče kus za kus nahradit a použít je v našem systému a rozestavení. Každý musel vědět, jak se v konkrétní pozici chovat. Výhodou pak bylo, že když do týmu přišel někdo nový, ostatní mu dokázali pomoct.“

Je právě kvůli této fluktuaci hráčů cennější ona desetizápasová vítězná jarní šňůra?

„Přesně tak. Hodně si této šňůry vážíme. Budu se asi opakovat, ale je to především zásluha samotných kluků. Dokázali věci z tréninků přenést do zápasů. Svědčí to o tom, že v sobě mají potenciál, kvalitu a jsou vnímaví. Dokáží nasát veškeré taktické pokyny a přenést je do zápasu. Jde to ruku v ruce s předvedenou hrou a kvalitou.“

V jednom rozhovoru jste přiznal, že jste pes na organizaci hry. Bylo těžké kluky přesvědčit o tom, že právě tohle je cesta k úspěchu?

„Video jsme mívali dvakrát až třikrát týdně. Vždy jsme měli pozápasový rozbor, následovala příprava na nadcházejícího soupeře. V rámci taktické přípravy to bylo nutné. Hráči museli vědět, co od nich očekáváme. Na organizaci si hodně potrpím. Kluky sice hodně chválím, ale zároveň na ně jsem hodně přísný. Musím vyzdvihnout, že tomu dávali to, co jsme po nich chtěli. Na trénincích jsme na ně byli hodně nároční. Řešíme vždy každý detail. Právě tato organizace hry celého týmu, v ofenzivě i defenzivě, je obrovsky důležitá. Tým díky tomu mohl být funkční. Nějaký návod a způsob hry by měl být vždy daný, aby hráč věděl, jak se v konkrétním momentu chovat a pak je také důležitá jeho herní inteligence.“rHH

Takže metoda cukr a bič?

„V momentu, kdy jsme na hřišti, tak chci po hráčích maximální koncentraci a pracovitost. V tomto jsem neuhýbal. Cukr a bič to je můj styl. Po klucích někdy dost řvu, ale myslím, že dokážu najít balanc a pochválit je. Když jim něco vyčítám, jsem k nim upřímný. Je to jen pro jejich dobro. Řešíme to v rámci pracovního vztahu. Chceme být společně úspěšní. Nic z toho pak nemá vliv na to, že kluky mám hodně rád.“

Které z jarních výher si ceníte nejvíce?

„Obrovsky důležité bylo vítězství v prvním utkání doma proti Jihlavě. Dobře jsme rozjeli jaro domácím vítězstvím. Jedním z našich cílů bylo, abychom se na jaře zlepšili v domácích utkáních. Po podzimu jsme v tomto ohledu byli nejhorší z celé soutěže, na jaře se to ale otočili a zvítězili jsme ve všech sedmi domácích duelech. Takže si cením vítězství nad Jihlavou, které bylo zasloužené. Když se pak i podíváte, kde jsme skončili my, a kde Jihlava. My jsme byli v tabulce jarní části první, oni poslední. I přes to, že jsme prohráli v Holici s Prostějovem, líbilo se mi, že jsme na to dokázali zareagovat proti silnému Vyškovu dalším domácím vítězstvím. Tak se pomaličku skládala mozaika našeho úspěchu. Šli jsme zápas od zápasu. A že se z toho stala taková šňůra? To je obdivuhodné. Souvisí to i s tím, že jsme se drželi na distanc od sestupových vod. Tím rostlo sebevědomí hráčů.“

Nejvíce zápasů odehrál Matěj Mikulenka. V minulé sezóně hrál ještě za devatenáctku. Udělal obrovský progres, souhlasíte?

„Matěj je hodně specifický hráč. Mám rád vítězné typy, což on jednoznačně je. Na fotbalu mu záleží, stejně tak na výsledku. Tohle je pro mě důležité. Má výborný charakter, není mu jedno, jak dopadne zápas, jak dopadne hra na tréninku. Matěj je vítězný typ, dobře nastavený. Má samozřejmě nějaké rezervy, ale je zajímavý tím, že tak jak v jednom utkání dokáže udělat absolutní hloupost, tak naopak potom dokáže přidat známku geniality a překvapivého momentu řešení. Tohle ho vystihuje. Když dokáže mít stabilní výkonnost, tak může mít zajímavou kariéru a může ho to nakopnout do první ligy.“

Střelecky se hodně dařilo Honzovi Fialovi a Jáchymovi Šípovi.

„Za oba tyto kluky jsem obrovsky rád, protože právě toto jsou hráči, kteří potřebovali dávat góly.Dlouho byl Fidži byl na jednom, dvou gólech za sezónu, přitom je to útočník. Pak se ale rozstřílel. Vrátila se mu jeho neúnavnost, byl hodně prospěšný pro tým. Neuběhá jednoho, ale dva hráče. Obráncům nedá vydechnout. Jsem rád, že se mu zúročila jeho pracovitost, našly si ho šance a začal dávat góly. S oběma hráči jsme řešili výběr místa ve vápně. Občas bývali v prostorech, z nichž góly dávat nemůžou. Líbí se mi, že se dokázali z tohoto poučit, navnímali pokyny a dokázali se dostat do gólových prostorů. Třeba Jáchym dal dva góly z malého vápna. Z prostoru, kam by jako křídlo měl nabíhat. To stejné platí i o Fidžim. Byl tam, kde měl stát, svým hladem se dokázal prosadit.“

Velkým pozitivem jara byl Yunusa Muritala. Překvapilo vás, jak moc se od podzimu zlepšil?

„Už byl pomalu jednou nohou na odchodu. Nelíbilo se mi jeho plnění individuálního programu, ani tréninková morálka. Je skvělé, že si nechal říct a našli jsme si k sobě cestu. Pochopil, že to s ním myslíme dobře. Pochopil, že pokud chce být prospěšný pro tým, musí mít dobrou kondici. V průběhu ledna se doběhal, během jara se začal dostávat do sestavy, sbíral minutáž a nakonec to pro nás byl útočník číslo 1, který se dostával do formy a dával důležité góly. I pro mě je to zkušenost. Nikdy nemá cenu lámat hůl nad hráčem, protože každý si zaslouží druhou šanci. Musí si o ni ale říct, nikdo to nedostane zadarmo! Pokud nechce, přemlouvat ho nebudu. Jsem rád, že u Yunusy zlom v hlavě nastal. Poslední dva měsíce byl v takovém laufu, že to bylo neskutečné. Užíval si každý trénink i zápas. Společně jsme si to užívali.“

Zmínil jste, že zkušené hráče mj. nahradili i Adam Dohnálek a Mikeš Cahel. I oni přispěli k tomu, že jste na jaře inkasovali jen 10 gólů.

„Samozřejmě. Vytvořili stoperskou dvojici, která dobře držela obranu. Skvěle si sedli. Vsadili jsme na kamarádskou chemii, protože ti dva si parádně rozumí i mimo hřiště. Věřili jsme, že jim to bude fungovat i na hřišti. Musím říct, že Cahy se skvěle přidal k Dohnymu, který skvěle zahájil jaro na pozici pravého stopera. Oběma to klapalo. Možná to pro někoho bylo nečekané, ale my jsme jim věřili.“

Závěr sezóny dochytal Jan Koutný, několikrát vychytal čisté konto a dokázal podržet mužstvo. Ukázal velký potenciál?

„Jednoznačně. Skvěle navázal na Tomáše Digaňu, který nám pomohl rozjet jarní část. Koudy udělal obrovský progres. Svědčí to o tom, že každý hráč potřebuje svůj čas, aby byl připraven na takovou soutěž. Druhá liga není vůbec jednoduchá. Honza si to prožil v Táborsku, kde dostal šest gólů. Poté jsme si z toho dělali srandu, že bude muset sakra makat, aby si zlepšil svůj průměr obdržených branek na zápas. Čistými konty na jaře se přiblížil k lepšímu gólovému průměru na zápas. Ve správný moment dokázal předvést důležitý zákrok. Nemyslím si, že by byl v nějaké permanenci, protože před ním skvěle do defenzivy hrál celý tým. Dokázal ale mít důležitý a klíčový zákrok, třeba v Chrudimi, nebo v Líšni. Ve správný moment tým podržel. To charakterizuje jeho jaro. A hodně zlepšil komunikaci a organizaci, což je důležité.“

Po sezóně ukončil hráčskou kariéru v Sigmě Michal Vepřek, který v béčku plnil i roli mentora mladého týmu. Jak se vám s ním spolupracovalo?

„Když jsme se s panem Minářem bavili v létě o jeho dalším působení, řekl jsem, že si přeji, aby pokračoval, protože jsem věřil, že pro kluky bude přínosem. Jeho role mentora byla obrovsky důležitá. Po jarním utkání s Prostějovem, kdy se zranil, už pak do zápasů prakticky nezasáhl, pomáhal nám ale dennodenně na hřišti, chodil na tréninky s námi, stal se v podstatě dalším asistentem, který nám pomáhal s dalšími detaily, zejména co se týče chování obránců. Dokázal s týmem dobře komunikovat. Nemohu si spolupráci s ním vynachválit. Učí se být trenérem. Poslední rok u béčka pro něj byl skvělou školou.“

Úspěch týmu by nešel bez vašeho realizačního týmu.

„Nechci na nikoho zapomenout, ale podařilo se nám složit charakterově skvělý realizační tým. To byl můj cíl. Říkám, že vždy je to o lidech. Měl jsem možnost v sezóně pracovat s lidmi, kteří jsou obrovsky pracovití a oddaní fotbalu, maximální profesionálové. Patří jim velké poděkování za servis, který mě i klukům za celý rok dělali. Byli jednoznačnou součástí a podmínkou tohoto úspěchu.“

Fanoušci na jaře žili pohádku, jak jste to nazval, společně s vámi. Vnímal jste zvýšený zájem z jejich strany vy, nebo i hráči ve městě?

„Musím říct, že ohlasy byly skvělé a pozitivní i od fanoušků. Jsem rád, že jsme jim dokázali udělat radost, a že měli možnost stát se součástí něčeho výjimečného. Žili ten příběh společně s námi. Těch příběhů bylo v průběhu jara moc, hodně si toho vážíme, stejně tak podpory, kterou nám dávali. Hlavně v závěru sezóny. Postupně se zvyšovala návštěvnost a atmosféra se zlepšovala. Také musím zmínit mladé kluky, kteří nám společně s rodiči vytvořili kotel a fandili. Zrovna tak fanoušky, kteří se přišli v posledním utkání rozloučit se Sankou. Jsem rád, že i tyhle fanoušky jsme dokázali oslovit. Jsme za to vděční a vážíme si toho.“