​Ladislav Kučerňák je jednou z legendárních figur Sigmy. Podílel se na tom, aby se olomoucký fotbal zabydlel v nejvyšší soutěži. Po kariéře, během které stihl zapsat 87 ligových zápasů a 10 gólů, se stará o starou gardu Sigmy. V úterý slaví 70. narozeniny.

Jak se cítíte jako sedmdesátník?

To číslo je hrozné. Necítím se ještě tedy nejhůř. Trochu mě bolí koleno, ale není to tak zlé. Dvakrát třikrát v týdnu pořád chodím na tenis a někdy si jdu ještě zatrénovat v Nemilanech, protože tam trénuje syn. Jsem spokojený důchodce. Malé choroby se vyskytly, ale cítím se dobře.

Pořád hrajete za starou gardu?

Loni jsem dokonce byl ještě registrovaný jako hráč i v Nemilanech. Dá se tam střídat hokejově, takže jsem asi do tří nebo čtyř zápasů naskočil. Už jsem si ale říkal, že tento rok už skončím i ve staré gardě a budu už jen manažerem. Čas se zastavit nedá a proti těm mladším už člověk opravdu nestíhá. Oči to vidí, hlava by chtěla, cítíte to, ale nohy a svaly už to prostě nedokážou.

Jaké ještě máte letos v létě ještě se starou gardou plány? Kde vás mohou fanoušci vidět?

V sobotu máme zápas v Pavlovicích u Přerova. Další týden sedmého mají výročí v Kozlovicích, takže bychom měli hrát tam. Za léto obvykle máme tak čtyři až šest zápasů. Od poloviny června, kdy skončí soutěže, tak hráváme vcelku pravidelně. Až do konce prázdnin.

Daří se vám skládat mužstvo?

Vcelku ano, ale máme tam už trošičku problém s věkem. Starší kluci by chodili. Jirka Navrátil, Jarda Fiala, já, Jirka Vít do brány. Ale to už jsme sedmdesátníci a potřebujeme i ty mladší. Z mladší generace jsou kluci hodně trenéři. Martin Kotůlek, Michal Kovář, Olda Machala, Pepa Mucha. To je vlastně pro nás trochu nevýhoda, protože sehnat je všechny dohromady se povede málokdy. Pokaždé může někdo. Když se ale sejdeme, tak je to pořád silný tým.

Co děláte mimo fotbal?

Nechci sedět doma, to bych se nudil. Jak jsem už říkal, pořád se snažím udržovat sportem. Chutná mi vínečko, tak pravidelně i s manželkou máme takovou partii, kdy chodíme pravidelně posedět. Probíráme tam všechno.

Na Andrově stadionu jste se také potkal s dalšími legendami Sigmy. Jak se vám to líbilo?

Bylo to příjemné. S některými se vídám častěji, s jinými méně. Potěšil mě Milan Máčala, který mě kdysi sem ještě do druhé ligy přivedl.

Jak se vám líbí současná Sigma?

Líbí. Řekl bych, že v začátku sezóny jsme měli několikrát i trochu štěstí, ale tak bych řekl, že přeje připraveným. Líbí se mi, jak jim jdou standardní situace. Potěšili mě mladí kluci jako Hadaš, Mikulenka nebo Dohnálek, kteří se posunuli do A-týmu z béčka. Tolik jsem je neznal a jsem rád, že jim to jde. Trenér Janotka je znal a je dobře, že je zařadil do áčka. Stejně tak velmi povedený příchod Klimenta. Doufám, že to klukům vydrží i dál.

Místní hráči doplnění kvalitou odjinud, to je cesta, která byla i za vás?

Přesně tak. Za nás to byl třeba zase Lauda. Je to asi strategie, která by klubu měla sedět. Vychovávat své dobré hráče a pokud možno je doplnit, což je ale nemá vedení jednoduché. Občas mi vadí, když lidé Sigmu kritizují, ale třeba nemají podrobnou znalost toho, jak jsou některé věci ve skutečnosti.