Po třízápasovém trestu se Jan Kliment objevil v základní sestavě Sigmy. Útočník naposledy hrál 6. října proti Bohemians. Ani po čtyřtýdenní absenci neztratil střelecký apetit a v Karviné dostal Hanáky svou 10. trefou v tomto ročníku do vedení. Byl to ale jediný gól Sigmy v dnešním klání a domácí Slezané po změně stran duel převrátili na svoji stranu.

V Karviné jste neodehráli špatný zápas, body ale neberete. Nejste po takovém utkání trochu rozladění?

„Nevím, jestli jsme rozladění, prohra nás ale určitě mrzí. Máme na čem pracovat. Nemyslím si, že bychom měli být rozladění. První poločas jsme odehráli výborně, bohužel se dnes nepodařilo vyhrát. Jdeme dál.“

Do ligového zápasu jsi šel po dlouhé době. Jaké bylo čekání?

„Samozřejmě, že jsem si to neužil. Dostal jsem individuální plány, které nahrazovaly zápasy, což nebylo příjemné. Bral jsem to ale jako trest za to, co jsem udělal. Přistoupil jsem k tomu dobře. Musel jsem, protože jsem věděl, že přijdou další zápasy a já musím být po kondiční stránce připravený. Jsem rád, že je to za mnou a jsem zpět na hřišti a doufám, že co nejdéle budu.“

Jsi hodně naběhaný?

„No… to nevím. Ke konci jsem už cítil, že mi tvrdnou nohy. Myslím si, že žádné běhání nedokáže nahradit zápasy. Bylo to nepříjemné, i po psychické stránce to bylo trochu na hlavu. Pořád jen o běhání. Příjemné to není pro žádného hráče, ale jak jsem řekl, zápasy to nenahradí. Takže jsem rád, že jsem mohl dnes odehrát 90 minut.“

Byl jsi zpočátku nervózní?

„Nevím. Moc nervózní nebývám. Trenér možná narážel na to, že jsem na začátku ztratil první balón. Nevím, zda bych to nazval nervozitou. Byla to ale určitá daň za to, že jsem na hřišti dlouho nebyl a neměl jsem zápasové tempo. Na začátku byl rozjezd asi pomalejší. Když budu ale mluvit za sebe, tak jsem to neviděl tak, že bych byl nervózní.“

Dnes jsi dal jeden gól, šancí jsi měl ale více. Která byla blízko brance?

„Jak říkáte, šancí bylo hodně. Mrzí mě ta šance, kdy jsem šel sám na gólmana a zasekl jsem jednoho hráče soupeře. Podařilo se mi tu akci dobře rozjet, ale pak jsem si nechal míč pod nohou a nezakončil jsem dobře. Tahle šance mě určitě mrzí nejvíce. I kvůli tomu, že to bylo za stavu 1:1 a my jsme mohli jít znovu do vedení.“

Karviná dlouho neprohrála, hodně se o její hře napsalo. Sledoval jste ji nějak?

„Já média moc nečtu, takže nevím, jak Karviná hraje. Ale věděli jsme, že mají rádi míč, jsou dobří na míči. Náš systém, který se učíme, nebo který praktikujeme, se moc nemění podle toho, jaký proti nám stojí soupeř. Zvolili jsme stejnou hru a taktiku jako na každý zápas, soustředili jsme se sami na sebe.“

U tvého gólu se do míče ještě vložil Honza Vodháněl. Neměl by být zapsán gól jemu, nebo to už nestihl?

„Prý ne. Prý to nestihl, takže dobrý. Ale říkal mi, že do míče sáhl. Já jsem viděl, že je míč za brankovou čárou a běžel jsem k praporku. Ani jsem neviděl, že tam Vody byl. Byla to pro mě nová informace, že míč ještě i on dorážel. Ale uvidíme. Ve finále je to samozřejmě jedno, kdo ten gól dá.“

Je pro tebe určitě povzbuzení, že jsi po té dlouhé době, co jsi nehrál, vsítil gól.

„Je to tak. Už jsem to říkal dole na hřišti. Ať už já, tak i lidi kolem nevěděli, jak to se mnou bude po té delší pauze. Jsem rád, že jsem do toho naskočil tím, že se mi podařilo dát gól. Deset gólů je pěkné číslo, ale blížit se v tabulce k 10. místu, to není ono, to mě nebaví. Gól to určitě nezachrání, mě to může těšit, ale na prvním místě je tým. Doufám, že se vrátíme k tomu, co jsme hráli dříve. A k těm zápasům, kdy jsme body sbírali. Ať už to byly cenné remízy nebo výhry.“